Informace o materiálu

Složení a struktura slitiny červeného bronzu

Červený bronz je podle DIN 50930-6 / DIN EN 1982 normovaný materiál pro armatury a instalace, který je díky svým mnohostranným možnostem použití vhodný zejména pro techniku zdravotnických instalací, např. jako materiál armatur pro uzavírací, pojistné a regulační armatura, jako materiál šroubení pro komponenty potrubních systémů nebo jako konstrukční materiál v technice vody, filtrační technice a v technice opětovného zpracování.



Použití pro pitnou vodu

Červený bronz = CuSn5Zn5Pb2 Prvky podle DIN 50930-6 vhodné pro pitnou vodu
měď Cu zbytek
cín Sn bez údaje
zinek Zn bez údaje
olovo Pb maximum 3,0 %
nikl Ni maximum 0,6 %
antimon Sb maximum 0,1 %
nečistoty vždy maximum 0,02 %
Výtah prvků podle DIN 50930-6*  

* DIN 50930-6 udává pouze odkaz na ovlivnění pitné vody migrací iontů kovů. Nevypovídá o odolnosti materiálu proti korozi.

Použití pro strojírenství

Červený bronz = CuSn5Zn5Pb2 Prvky podle DIN 50930-6
měď Cu 83,0 - 87,0 %
cín Sn 4,0 - 6,0 %
zinek Zn 4,0 - 6,0 %
olovo Pb 4,0 - 6,0 %
nikl Ni 0,0 - 2,0 %
antimon Sb 0,0 - 0,25 %
Červený bronz podle DIN EN 1982  

Slitinové prvky s výjimkou olova přecházejí všechny do roztoku ve fázi alfa směsného krystalu, tj. s výjimkou olova je již metalograficky nelze rozpoznat jako samostatné prvky. Elementární olovo se na konci tuhnutí vyloučí a odloučí na hranicích zrn a dutinek vzniklých objemovým smrštěním. Existuje ve formě malých šedých kuličkových vměstků v červené základní hmotě alfa – nikl, cín a zinek jsou v mědi zcela rozpuštěny.

Uvnitř této slitiny, jako také u všech ostatních slitin mědi obsahujících olovo, má olovo v podstatě funkci lamače třísek, viz obrázek 2. Je to jeden z nejdůležitějších předpokladů pro nákladově příznivé průmyslové zpracování těchto materiálů. Musejí se dát co nejrychleji a automaticky třískově obrábět, protože cena materiálu je stále více definována nikoliv úplnými náklady na jeho pořízení, nýbrž náklady na jeho zpracování a obrábění.

Třísky zobrazené v bodě b) zabraňují automatickému obrábění materiálů. Ovíjejí se kolem obráběcích nástrojů a vyžadují tak častý ruční zásah pracovníka obsluhy stroje. Krátké třísky zobrazené v bodě a) bez problému odpadají z místa obrábění a mohou zde být automaticky vynášeny ze stroje. Další funkce olovo ve slitině nemá.

                              a) krátká tříska                         b) dlouhá tříska

Nikl se do slitiny přidává proto, aby olovo u velkých rozdílů tloušťky stěn bylo rovnoměrně a jemně rozděleno. To vytváří předpoklad k tomu, aby byly zajištěny charakteristické mechanické hodnoty slitiny podle DIN EN 1982 bez velkých slévárensko-technických nákladů. Obsáhlé, vědecky podložené zkoumání celkového vlivu niklu na výše uvedenou slitinu, nám není v současné době známé. Zde ještě existuje potřeba zkoumání, kterou poskytne průmysl.

Červený bronz se na základě své charakteristiky tuhnutí a složení slitiny dá odlévat pouze pískovým a kontinuálním litím. Je to sice velmi nákladné, připouští však utváření odlitku blížící se konečné podobě součásti, které vystačí s méně nákladným opracováním. To je ve výrazném protikladu k součástem z kovaných nebo lisovaných polotovarů. Argument nepórovitých součástí u kovaných nebo lisovaných dílců je rovnocenně zodpovězen 100 % zkoušením těsnosti odlitků.

Výhodnější tvar odlitku pro průtok (viz obrázek 3) hovoří v jeho prospěch při vytváření hluku a funkčnosti v porovnání s ostrými hranami mechanicky obráběných vnitřních obrysů a změn směru u součástí MS.

 

c)
d)
Slévárenská konstrukce Konstrukce obrábění
oblé tvary ostré hrany
méně obrábění větší objem obrábění
nižší ztráty při proudění nepříznivá pro průtok
nižší hluk víření

Součásti z červeného bronzu

Mocenství mědi, spolu s hygienou cínu, snadnou obrobitelností olova a malým podílem neušlechtilého zinku, vedlo k tomu, že červený bronz lze nalézt v mnoha oblastech života. Blízká příbuznost s bronzem– červený bronz se také označuje jako vícesložkový bronz – vyznačuje podstatné vlastnosti této slitiny. Zvláštní význam má odolnost červeného bronzu proti korozi. Červený bronz odolává formám koroze často se vyskytujícím v pitné vodě – odzinkování a korozi z vnitřního pnutí. Z toho vyplývají také mnohotvárné možnosti použití.

Na základě těchto vynikajících materiálových vlastností sahá použití červeného bronzu od pitné vody přes agresivní mořskou vodu až k vodám používaných v procesech. Rovněž tak jsou součástmi z tohoto materiálu vedeny produkty petrochemického průmyslu, barvy a laky jakož i plyny a kapalné plyny. Přitom materiál připouští teploty použití od – 176 °C do + 225 °C. Spočívá to v tom, že červený bronz sám při takto nízkých teplotách nepodléhá téměř žádnému měřitelnému zkřehnutí. Proto se materiál přednostně používá také jako materiál armatur ve zkapalňování plynů. I tak kritické zkapalněné plyny jako je kyslík, dusík atd. jsou při teplotě cca – 176 °C bezpečně vedeny, rozdělovány a uzavírány armaturami z červeného bronzu.

This website uses cookies

This website uses cookies to improve user experience. By using our website you consent to all cookies in accordance with our Cookie Policy.

Some cookies on this site are essential, and the site won't work as expected without them. These cookies are set when you submit a form, login or interact with the site by doing something that goes beyond clicking on simple links.

We also use some non-essential cookies to anonymously track visitors or enhance your experience of the site. If you're not happy with this, we won't set these cookies but some nice features of the site may be unavailable.